Snad všichni, když jsme byli malí, jsme jezdívali na prázdniny k babičce a dědečkovi. Pro někoho to možná byla otrava a nuda, vlastně povinnost, které se rád ve vyšším věku zbavil. Pro někoho to bylo přesně naopak. Prázdniny u babičky totiž mohly být něčím naprosto jiným, než co se běžně odehrávalo doma. Babičky jsou obvykle právě ty, které své vnoučky velmi rády rozmazlují. Již nejsou zodpovědné za jejich výchovu, takže mohou uvolnit stavidla své lásky úplně. Proto se u babičky vždy mohly dělat i věci, které doma byly velmi přísně zakázané. Babička se obvykle starala o to, aby všichni byli spokojení, a to hlavně po stránce stravování.
Doma se jedlo to, co maminka nachystala. Babička se vždy ptala, co by si tak její vnouček nebo vnučka přáli nejvíc a na co by asi tak měli chuť. U nich se dalo spořádat o několik kousků dortu více než doma, protože babičce dělalo radost, když viděla, jak to do malého neposedy všechno padá. U babičky bylo možné jít spát pozdě a před spaním mít místo jedné pohádky dvě. Pokud se jelo někam na výlet, tak zásadně vlakem a vždy byla připravená výborná svačina pro hladovějící turisty. A ještě jedna věc byla naprosto jiná než doma.
Snad všechny babičky měly půdu nebo naopak sklep, kde byly shromážděny věci, které se za ty roky nastřádaly. Tyto místnosti byly jako kouzelná království. Tolik věcí pro nás bylo naprosto neznámých, takové, které se již mnoho let nepoužívaly a dnes by se daly vidět v muzeích. Byly tam uloženy hrčky po našich rodičích, staré oblečení, kabáty, boty a mnoho rodinných pokladů, které se prostě nesměly vyhodit. Je běžné, že mnoho z toho má velkou hodnotu, jenže jsou to věci, na kterých zub času zanechal své stopy. Ale něco se dá ještě zachránit. Restaurování koberců je běžnou praxí a pro Vás to může být cesta, jak si zachovat krásný kousek plný vzpomínek.